Tomáš Řepka je český
fotbalista, mnohými nazývám vůbec nejlepším fotbalovým obráncem mezi
našimi hráči. Narodil se 2.1.1974 ve Slavičíně, měří 184 cm, váží 80 kg.
Nikdy nedal moc branek, obránce konkrétně stopper je to však skutečně
prvotřídní. Vždycky se mu líbily mužné souboje. Může v nich uplatnit
svůj bezmezný důraz. Někdo tomu říká přehnaná tvrdost, ale to si Řepka
nemyslí. Ani nemůže, protože sám bolest necítí. Nezná téměř, co je
zranění, a když přijde, překoná ho raději delším tréninkem než
odpočinkem. Útočníci před ním mají obrovský respekt. Vždy mu dělalo
radost, když se ho bály. Pokud ho někdo nakopne, musí počítat s tím, že
mu to Řepka v dalším souboji vrátí dvojnásob. Famózní je také jeho
výskok při hlavičkových soubojích, je to totiž excelentní hlavičkář
jeden z nejlepších na světě vůbec, jako by měl na nohou pružiny. S ním
srovnatelných hlavičkářů je opravdu málo.
Tomáš Řepka patří ke zlaté generaci Patrika Bergera, Tomáše Votavy nebo
Martina Čížka, která v roce 1990 vyhrála mistrovství Evropy
šestnáctiletých. Brzy hrál ligu a už v devatenácti i za reprezentační
áčko.
Kvůli své tvrdé hře však sám často narazil. Žlutou kartou z mistrovství jednadvacítek v roce 1996 například přišel o Euro´96 a tím pádem i stříbrnou medaili.
Českou nejvyšší soutěž
soutěž okusil díky své vyspělosti poprvé už ve svých 17 letech a to v
dresu Baníku Ostrava, zde si ho však v roce 1995 všiml Josef Jarabinský
tehdy kouč pražské SParta a tak se Tomáš stěhoval do Prahy. Se Spartou stačil vyhrát 4 mistrovské tituly a pak si jej v sezóně 1998-99 vytáhl slavný italský
klub Fiorentina a neváhal za něj také zaplatit osm milión marek, za
obránce nezvykle vysokou částku. V Itálii prožil čtyři plodné roky,
avšak změna je život. V roce 2001 odešel do klubu v Británii, West Hamu
United. Zde si buduje pověst neústupného a nekompromisního beka, který
do každého souboje vletí na hranici sebezničení.
V lednu roku 2006 končí svou evropskou pouť, dojatý, se slzami v očích,
když mu v jeho posledním zápase za kladiváře ( West Ham ) nadšeně
aplauduje zaplněný stadion West Hamu, ve stoje ho bouřlivým potleskem
doprovází do kabin, na hřišti se sním osobně loučí každý hráč
poplácáváním po zádech. Řepka je na vrcholu své bohaté kariéry a vrací
se tam kam ho táhne srdce, odchází ma pomoc tehdy tápající Spartě. Po
odchodu Tomáše Sivoka do Udinese se stává ikonou Sparty, dirigentem
obrany, dirigentem celé hry a také neskutečné psychycké podpory a v
neposlední řadě i kapitánem Sparty.